Nová mezigenerační solidarita jako odpověď na demografické změny

Zelenou knihu Nová mezigenerační solidarita jako odpověď na demografické změny schválila Evropská komise v Bruselu 16. března 2005.

SDĚLENÍ KOMISE


Zelená kniha "Nová mezigenerační solidarita jako odpověď na demografické změny"
Evropa dnes čelí demografickým změnám, jejichž rozsah a závažnost nemají obdoby. Přirozený přírůstek obyvatelstva Evropy činil v roce 2003 pouze 0,04 % ročně a nové členské státy s výjimkou Kypru a Malty dokonce zaznamenaly úbytek obyvatelstva. V mnoha zemích je pro zajištění přírůstku obyvatelstva klíčové přistěhovalectví. Míra plodnosti je všude pod záchovnou hodnotou nutnou k tomu, aby se populace sama obnovovala (přibližně 2,1 dítěte na ženu), a v mnoha členských státech je dokonce pod 1,5 dítěte na ženu.


Evropané však nemají tolik dětí, kolik by chtěli. Jedná se o známku toho, že rozhodování párů je zatíženo všemi možnými omezeními, včetně stále těžšího přístupu k bydlení.

Ale také je to známkou skutečnosti, že rodiny, které mají různé podoby, avšak které tvoří základní složku evropské společnosti, nejsou prostředím motivovány k tomu, aby měly více dětí. Chce-li Evropa zvrátit směřování k demografickému poklesu, měla by více podporovat rodiny prostřednictvím veřejných politik, které umožní ženám i mužům sladit rodinný a pracovní život. Rodina bude kromě toho dále hrát významnou úlohu, pokud jde o mezigenerační solidaritu. Unie proto musí lépe poznat situaci rodin v jednotlivých členských státech, zejména co se týče zaměstnanosti a příjmů neúplných rodin, přístupu k bydlení, sociálních dávek a péče o seniory.

Čísla hovoří jasně: Počet obyvatel Unie bude díky přistěhovalectví mírně růst až do roku 2025, kdy začne klesat : 458 milionů obyvatel v roce 2005, 469,5 milionu v roce 2025 (+2 %) a 468,7 milionu v roce 2030. Avšak v 55 z 211 regionů Evropské unie o 15 členských zemích již došlo k poklesu počtu obyvatel v druhé polovině devadesátých let a stejně tomu bylo i v případě většiny regionů nových členských států (35 z 55 regionů), přičemž příčinou je přirozený úbytek a čistá emigrace .

Tento pokles je ještě rychlejší a závažnější, vezmeme-li v úvahu pouze celkové obyvatelstvo v aktivním věku (15-64 let) - v období mezi lety 2005 a 2030 se počet lidí v této věkové skupině sníží o 20,8 milionu.

Zpráva skupiny na vysoké úrovni vedené Wimem Kokem zdůraznila význam této demografické výzvy pro lisabonskou strategii - stárnutí obyvatelstva by mohlo způsobit pokles potenciálního ročního růstu HNP v Evropě z dnešních 2 až 2,25 % na 1,25 % v roce 2040. Tím by byla ovlivněna i podnikavost a iniciativnost naší společnosti.

Chceme-li této výzvě čelit, musíme bezodkladně a rozhodně provádět lisabonskou agendu, klást důraz na politiky, které si kladou za cíl větší účast v pracovním procesu - zejména pro takové skupiny obyvatelstva, jako jsou ženy, mladí lidé a senioři - inovace a zvyšování produktivity.

Rovněž je třeba pokračovat v modernizaci systémů sociální ochrany, a to zejména důchodových, aby se zajistila jejich finanční a sociální životaschopnost a aby tyto systémy umožnily zvládat dopady stárnutí.

Unie v posledních několika letech vypracovala politiky , které pomáhají lépe tyto změny předvídat , a nedávné iniciativy jako Zelená kniha o přístupu Společenství k řízení ekonomické migrace posunují tuto debatu vpřed.

Uvedené demografické změny jsou výsledkem tří základních trendů:

· Neustálé prodlužování délky života. Je výsledkem značného pokroku ve zdravotnictví a kvalitě života Evropanů - střední délka života v dobrém zdravotním stavu nepřetržitě roste. Tento pokrok by měl pokračovat a měly by se zmenšovat rozdíly ve střední délce života mužů a žen. V jedné rodině mohou nyní být čtyři generace, jsou však mobilnější a nežijí již vždy společně, jako tomu bylo dříve.

· Zvyšování počtu pracovníků starších 60 let bude patrné až do doby kolem roku 2030, kdy se z dětí "baby boomu" stanou senioři.

· Trvale nízká porodnost. Generace, které vzešly z "baby boomu", měly méně dětí než generace před nimi. Na nízké porodnosti se podílí vícero faktorů: problémy s hledáním zaměstnání, nedostatek a cena bytů, vyšší věk rodičů při narození prvního dítěte, různé možnosti, pokud jde o studium, práci a rodinný život. Míra plodnosti je téměř všude pod záchovnou hodnotou nutnou k tomu, aby se populace sama obnovovala. V některých zemích na jihu a východě Evropy je dokonce nižší než 1,3 dítěte na ženu.

Ve společnosti dochází též k velkým strukturálním změnám - vyvíjí se struktura rodiny, je více starších pracovníků (55-64), seniorů (65-79), velmi starých lidí (80+), méně dětí, mladých lidí a dospělých v produktivním věku. Přechody mezi jednotlivými obdobími života jsou dnes složitější; zejména to platí o mladých lidech, kteří do některých životních etap vstupují později (konec studií, nástup do zaměstnání, první dítě).

Evropské i vnitrostátní veřejné politiky tedy musejí brát v potaz demografické změny. Tento záměr sleduje přípravná akce schválená Evropským parlamentem v roce 2004  - klade si za cíl lépe zohlednit ve všech příslušných politikách dopad demografických změn.

Je čím dál více členských států, v nichž se toto přizpůsobení již stalo politickou prioritou. Ve snaze kompenzovat předvídatelný pokles počtu obyvatel v aktivním věku přispívá Unie k širšímu zapojení do pracovního procesu, zejména u žen a starších pracovníků, podporuje investice do "lidského kapitálu" a zvyšování produktivity prostřednictvím hospodářských reforem a úsilí vyvíjeného v oblasti výzkumu a inovací. Přesto je ještě třeba zvýšit úsilí v oblasti vstupu mladých lidí do práce a jim poskytované podpory v průběhu jejich následné profesní dráhy, která již není přímočará a zahrnuje přechody mezi zaměstnáním, studiem, nezaměstnaností a rekvalifikací či obnovou kvalifikace.

V souvislosti s novou sociální agendou Unie je třeba tuto diskusi prohloubit, přitom však musí být respektovány pravomoci jednotlivých úrovní veřejné správy. Četné otázky spojené s demografickými změnami spadají výlučně do oblasti působnosti členských států nebo jejich regionálních orgánů či sociálních partnerů. Jedná se však též o otázky společného zájmu, na něž musí odpovědět všechny členské státy, a to již bezodkladně.

Míra celkové demografické závislosti  se zvýší z 49 % v roce 2005 na 66 % v roce 2030. Bude nutné nejen dosáhnout, nýbrž překonat cíl lisabonské strategie - 70% míra zaměstnanosti - aby se vyvážilo očekávané snížení počtu obyvatel v aktivním věku. Zapojení do pracovního procesu bude muset být větší a věk ukončení pracovní činnosti se bude muset dále zvyšovat. Bude rovněž zapotřebí hodnotit prostředky vyvážení nejvíce nepříznivých důsledků tohoto vývoje a diskutovat o nich.

Domníváte se, že by se diskuse o demografickém vývoji a řešení jeho důsledků měla odehrávat na evropské úrovni?

Pokud ano, jaké by mohly být její cíle a kterých politických oblastí by se podle Vás měla týkat?


1. VÝZVY EVROPSKÉ DEMOGRAFIE
Tři příčiny stárnutí obyvatelstva, jež se i přes velkou rozmanitost jednotlivých situací objevují v celé Evropě, je možné shrnout následovně :

· Unie již nemá "demografický motor". Členské státy, jejichž počet obyvatel do roku 2050 neklesne, představují jen malý díl celkového obyvatelstva Unie. Z pěti nejlidnatějších členských států vzroste v období let 2005 až 2050 pouze počet obyvatel Spojeného království a Francie (+8 % a +9,6 %) . Pokles počtu obyvatel někde začne již před rokem 2015 a v některých případech do roku 2050 přesáhne 10 nebo dokonce 15 %.

· V mnoha zemích zmírňovalo v poslední době důsledky nedostatečné porodnosti přistěhovalectví.

· Demografické rozdíly se výrazně projevují na situaci kandidátských zemí. Odhady týkající se Bulharska a Rumunska mluví o negativním vývoji (-21 % a -11 % do roku 2030), podobně jako odhady OSN pro Chorvatsko (-19 %). Naopak obyvatelstvo Turecka by v období od roku 2005 do roku 2030 mělo zaznamenat početní nárůst o více než 19 milionů (+25 %).

Základní scénář Eurostatu, EU-25(v závorce v tisících) 2005-2050 2005-2010 2010-2030 2030-2050

Obyvatelstvo celkem -2,1%(-9642) +1,2%(+5444) +1,1% (+4980) -4,3% (-20066)
Děti (0-14) -19,4%(-14415) -3,2%(-2391) -8,9%(-6411) -8,6%(-5612)
Mladí lidé (15-24) -25,0%(-14441) -4,3%(-2488) -12,3%(-6815) -10,6%(-5139)
Mladí dospělí (25-39) -25,8%(-25683) -4,1%(-4037) -16,0%(-15271) -8,0%(-6375)
Dospělí (40-54) -19,5%(-19125) +4,2%(+4170) -10,0%(-10267) -14,1%(-13027)
Starší pracovníci (55-64) +8,7%(+4538) +9,6%(+5024) +15,5%(+8832) -14,1%(-9318)
Senioři (65-79) +44,1%(+25458) +3,4%(+1938) +37,4%(+22301) +1,5%(+1219)
Velmi staří lidé (80+) +180,5%(+34026) +17,1%(+3229) +57,1%(+12610) +52,4%(+18187)

Tyto tendence jsou součástí širšího rámce, neboť během tohoto století pocítí stárnutí obyvatelstva všechny regiony světa. Náš hlavní partner, kterým jsou Spojené státy, zaznamená v letech 2000 až 2025 nárůst počtu obyvatel o 25,6 % . Například v Číně půjde o rychlý proces, počet obyvatel bude klesat od roku 2025. Naproti tomu v sousedství Evropy, v Africe a na Středním východě, se stárnutí projeví mnohem později - tamní obyvatelstvo je mnohem mladší, věkový průměr činí 20 let nebo méně oproti více než 35 letům v Evropě.

1.1. Problém nízké porodnosti

V těchto souvislostech představuje nízká porodnost úkol pro politické orgány. V historii nikdy nedošlo k "růstu bez kolébek". Zvyšování produktivity, zejména prostřednictvím přístupu ke vzdělávání po celou dobu života, a zvyšování účasti na pracovním procesu, zejména vytvořením skutečného evropského trhu práce a prostřednictvím větší profesní mobility, jsou dva hlavní prostředky k řešení tohoto úkolu. Existují dva další: porodnost a přistěhovalectví.

Současná plodnost v Evropě již nezajišťuje obnovu populace. Průzkumy ukazují, že existuje velký rozdíl mezi tím, kolik dětí by Evropané chtěli mít, a tím, kolik jich mají doopravdy : 2,3 oproti 1,5 dítěte. To znamená, že pokud by existovaly vhodné mechanismy, jež by umožňovaly párům mít tolik dětí, kolik chtějí, plodnost by mohla vzrůst, a to přestože se představy o ideální velikosti rodiny liší v závislosti na členském státě.

Daná situace je výsledkem omezujících faktorů, jež ovlivňují rozhodnutí v soukromém životě: pozdní nástup do zaměstnání, nestálost zaměstnání, vysoké náklady na bydlení, nedostatek pobídek (rodinné přídavky, rodičovská dovolená, nabídka péče o děti, rovnost odměňování). Takové pobídky mohou skutečně mít příznivý účinek na porodnost a zároveň napomáhat zvýšení zaměstnanosti, zejména žen, jak dokazuje příklad některých zemí. Přesto 84 % mužů dotázaných v průzkumu Eurobarometru v roce 2004 prohlásilo, že si rodičovskou dovolenou nevybrali a ani tak nemíní učinit, i když o svých právech byli informováni.

Již mnoho let vyvíjí Unie značné úsilí s cílem dosáhnout rovnosti mužů a žen. Kromě toho rozvinula koordinaci vnitrostátních politik sociální ochrany.

Jak může lepší sladění pracovního a soukromého života přispět k řešení problémů spojených s demografickým stárnutím?

Jak lze napomoci vyrovnanějšímu rozdělení povinností v domácnosti a v rodině mezi muže a ženy?
Mělo by být přiznání některých přídavků a výhod (dovolená apod.) vázáno na rovnoměrné rozdělení povinností mezi obě pohlaví? Jak nejlépe zajistit odpovídající odměňování v případě účasti obou rodičů na rodičovské dovolené?

Jak více stimulovat nabídku zařízení péče o děti (jesle, mateřské školky aj.) a péče o seniory ze strany veřejného i soukromého sektoru?

Napomohla by rozvoji služeb zajišťujících péči o děti a péči o seniory nižší sazba DPH?
Jak zajistit rodičům, zejména mladým párům, přístup na trh práce, profesní seberealizaci a možnost mít tolik dětí, kolik chtějí?

1.2. Možný přínos přistěhovalectví

Přistěhovalectví z mimoevropských zemí by mohlo pomoci vyrovnat pokles počtu obyvatel do roku 2025, ačkoliv samo o sobě nemůže vyřešit všechny problémy vyplývající ze stárnutí obyvatelstva nebo nahradit hospodářské reformy. Jak nedávno připomněla zelená kniha Komise , k uspokojení potřeb pracovní síly a k zajištění prosperity Evropy by mohl být nezbytný čím dál tím větší příliv přistěhovalců. Vzhledem k demografické situaci Evropy a jejímu geografickému prostředí bude toto ekonomické přistěhovalectví z velké části rovněž přistěhovalectvím charakterizovaným trvalým usídlením. Z toho vyplývá potřeba zajistit účinné a transparentní řízení přijímání státních příslušníků třetích zemí a zavést aktivní politiky integrace a rovnosti příležitostí, které by vedly k rovnováze mezi právy a povinnostmi migrantů a přijímajících společností . Rozhodnutí, zda se k řešení demografického stárnutí ve větší míře využije přistěhovalectví, musí být předmětem diskuse na vnitrostátní a evropské úrovni a rovněž diskuse se zeměmi původu.

Evropská rada na zasedání v Soluni v červnu 2003 zdůraznila, že "politika EU v oblasti integrace [přistěhovalců] by měla přispívat k řešení nových demografických a ekonomických problémů, před nimiž EU v současnosti stojí". Právě takovou diskusi zahájila zelená kniha přijatá letos v lednu.

Do jaké míry může přistěhovalectví vyvážit některé nepříznivé účinky demografického stárnutí?

Jaké politiky by se měly uplatňovat za účelem integrace přistěhovalců, zvláště mladých lidí?

Jak mohou být v tomto směru užitečné nástroje Společenství, zvláště právní rámec boje proti diskriminaci, strukturální fondy a strategie zaměstnanosti?


2. NOVÁ MEZIGENERAČNÍ SOLIDARITA

Demografické změny v současné době utvářejí novou společnost a tyto změny se od roku 2010 zrychlí - bude čím dál tím méně mladých lidí a dospělých, čím dál tím více starších pracovníků, důchodců a velmi starých lidí. Naše společnosti budou muset vymyslet nové způsoby, jak zhodnotit růstový potenciál mladých lidí a starších občanů. Bude nezbytné, aby se na zvládnutí těchto změn podíleli všichni účastníci - mezi generacemi bude třeba vybudovat nové formy solidarity, a to na základě vzájemné podpory a předávání dovedností a zkušeností. K tomu by měla přispět Evropská iniciativa pro mládež, kterou Komise navrhla ve svém sdělení o přezkumu lisabonské strategie v polovině období.

2.1. Lépe integrované mladé generace
Děti a mladí lidé budou přebírat štafetu od početnějších generací, než jsou sami. Je pravda, že úroveň jejich vzdělání je znatelně vyšší, než tomu bylo u předcházejících generací - v EU-15 mělo v roce 2003 vysokoškolské vzdělání přibližně 28 % lidí ve věku 25-34 let oproti pouhým 16 % ve věkové skupině 55-64 let. Díky tomu lze předpokládat vyšší produktivitu a přizpůsobivost. Unie by si nicméně měla uvědomit, že její mládež se stává vzácným zdrojem, jehož potenciál není dostatečně využíván. Ve skutečnosti mají mladí lidé problémy se zapojením do pracovního procesu:

· Míra nezaměstnanosti osob mladších 25 let v prosinci 2004 dosahovala 17,9 % oproti 7,7 % v případě osob starších 25 let.

· Mladí lidé jsou výrazněji ohroženi chudobou  - to platí o 19 % lidí ve věku 16-24 let, ve srovnání s 12 % lidí ve skupině 25-64 let . Tento podíl je také vyšší než u osob starších 65 let (17 %).

· Mladí lidé někdy narážejí na diskriminaci na základě věku a v souvislosti s nedostatečnou praxí, v některých případech ještě umocněnou dalšími faktory jako diskriminace na základě pohlaví, sociálního původu nebo rasy, což rovněž představuje překážku zapojení do pracovního života a do společnosti.

· Školní vzdělání neodpovídá vždy potřebám znalostní společnosti a míra školní neúspěšnosti je stále znepokojivá. V roce 2002 opouštělo školu bez kvalifikace kolem 16,5 % lidí ve věku 18-24 let. Příčin této situace je mnoho. Opatření na podporu rodin a dětí školního věku by spolu s modernizací vzdělávacích systémů měla přispět k omezení tohoto jevu.

· Kromě toho jsou chudobou též ohroženy děti - je tomu tak v případě 19 % dětí mladších 15 let.

Toto ohrožení je vážnější v případě dětí, které žijí v neúplných rodinách. Důsledkem je nedokončení studia, které může ve střednědobém výhledu ohrožení mladých lidí chudobou ještě zvýšit.

Vzdělávací systém tak bude muset řešit významný úkol: nadále zvyšovat úroveň počátečního vzdělávání, ale zároveň nabízet větší flexibilitu. Mladí lidé by například mohli více střídat výuku ve škole, zaměstnání a odborné vzdělávání s praktickou přípravou, aby vyhovovali potřebám hospodářství. Je též nutné, aby více využívali možností, jež nabízí distanční vzdělávání.

Stárnutí neznamená, že se problémy nezaměstnanosti a integrace vyřeší automaticky. Sociální partneři, školství, veřejné orgány i místní zúčastněné subjekty budou muset přemýšlet o zlepšení cest zapojení do pracovního procesu a o problému diskriminace, kterou mohou být mladí lidé postiženi.
V oblasti předcházení dlouhodobé nezaměstnanosti mladých lidí, boje proti školnímu neúspěchu a zvyšování úrovně počátečního vzdělávání byly stanoveny evropské cíle. Strukturální fondy pomáhají plnit tyto cíle v praxi.

Jak mohou politiky Společenství více přispívat k boji proti chudobě dětí a neúplných rodin a ke snižování ohrožení mladých lidí chudobou a sociálním vyloučením?

Jak zvýšit kvalitu systémů počátečního vzdělávání a vzdělávání dospělých? Jaký může být přínos neformálního vzdělávání a dobrovolnických činností? Jaký může být příspěvek strukturálních fondů a nástrojů pro lepší přístup ke znalostní společnosti?

Jak zlepšit přechod ze školy do pracovního života a kvalitu zaměstnání mladých lidí? Jakou úlohu by měl hrát sociální dialog? Co by mohl přinést dialog s občanskou společností, zejména s organizacemi mládeže?

Jaké formy solidarity je možno vybudovat mezi mladými a starými lidmi?

2.2. Globální přístup k cyklu aktivního života
Od roku 2005 bude ubývat "mladých dospělých" (25-39) a tato tendence výrazně zesílí po roce 2010 (-16 % mezi lety 2010 a 2030). Počet 40-54letých začne klesat v roce 2010. Současně se rozšíří řady lidí starších 55 let, a to o 9,6 % v letech 2005 až 2010 a o 15,5 % v letech 2010 až 2030, a poté i tato věková skupina zaznamená početní pokles. Podniky se tedy budou muset více opírat o zkušenosti a kvalifikaci starších pracovníků a aktivně připravovat lidi mladší 55 let, aby nahradili předchozí generace. Navzdory jistému pokroku je však míra zaměstnanosti lidí starších 55 let (40,2 % v roce 2003, tedy přibližně 20,5 milionu zaměstnaných lidí) hluboko pod evropským cílem zaměstnanosti ve výši 50 %.

Mladí lidé v aktivním věku mohou chtít věnovat více času svým dětem a více pracovat v jiném životním období. Demografické změny tedy mohou přispět ke vzniku nové organizace práce, která bude lépe přizpůsobitelná a pružnější. Technický vývoj umožňuje lepší sladění rodinného a pracovního života.

K udržení lidí v zaměstnání bude rovněž významně přispívat kvalita pracovních míst a pracovního prostředí, a to snižováním rizika pracovních úrazů a zlepšováním zdravotního stavu pracujících, zejména těch nejstarších. Předjímání restrukturalizace napomůže lepšímu řízení cyklu aktivního života. Bude nutné také vypracovat pobídky v zájmu vývoje v chování lidí a boje proti diskriminaci.
Politiky Společenství podporují přechod ke znalostní společnosti tím, že prosazují modernizaci organizace práce, stanovení strategií celoživotního vzdělávání, kvalitu pracovního prostředí a "aktivní stárnutí", a zejména zvýšení průměrného věku odchodu z trhu práce. Demografické změny posilují význam těchto politik a zároveň přinášejí nové otázky:

Jak modernizovat organizaci práce tak, aby byly zohledněny specifické potřeby každé věkové skupiny? Jak usnadnit zapojení mladých párů do aktivního života a poskytnout jim stejnou měrou pružnost i jistotu, aby mohly vychovávat děti, vzdělávat se a přizpůsobovat své schopnosti požadavkům trhu práce? Jak umožnit starším více pracovat?

Jak přizpůsobit organizaci práce novému poměru mezi generacemi, kdy v podnicích bude méně mladých lidí a více "starších pracovníků"?

Jak mohou různé zúčastněné subjekty v Unii, zvláště sociální dialog a občanská společnost, přispět k hledání odpovědí na tuto situaci?

2.3. Nové místo pro seniory
Seniorů (65-79 let) bude výrazně přibývat po roce 2010 až do doby kolem roku 2030 (+37,4 %). Budou aktivnější, protože se budou těšit lepšímu zdraví, pokud se současné trendy nezmění. Budou také lépe materiálně zajištěni, neboť čím dál více jich bude pobírat úplný důchod a budou mít větší úspory než jejich předchůdci i než jejich děti.

Senioři z některých zemí se stále častěji usazují v jiném regionu či v jiné zemi - mobilita není vlastní pouze mladým nebo lidem v aktivním věku. Jejich spotřeba se zaměřuje na nové zboží a služby. Mají rovněž zájem o aktivní účast na společenském životě - již nyní hrají významnou úlohu v dobrovolnickém sektoru. Budou si moci přát pokračovat v pracovní činnosti nebo zkombinovat zaměstnání na částečný úvazek s důchodem, k čemuž dochází ve Spojených státech. V Unii se ve věkové skupině 65-74 let věnuje pracovní činnosti 5,6 % lidí (údaj z roku 2003) oproti 18,5 % v USA. Někteří budou také chtít pomáhat dětem a vnoučatům a zajistit postupné předání svého majetku mladším generacím.

Koordinace reforem důchodových systémů na evropské úrovni podporuje pružný přechod mezi aktivním životem a důchodem.

Měl by být věk odchodu do důchodu stanoven zákonem, nebo je lépe umožnit pružný a postupný odchod do důchodu?

Jak umožnit účast seniorů na hospodářském a společenském životě, zejména prostřednictvím kombinace mzdy a penze, na nových formách zaměstnání (částečný úvazek, pracovní poměr na dobu určitou) či na nových formách finančních pobídek?

Jak rozvíjet činnosti, do nichž se mohou zapojit senioři, v dobrovolnickém sektoru a v sociální oblasti?

Jak ošetřit mobilitu důchodců mezi členskými státy, zejména v oblasti sociální ochrany a zdravotní péče?

Jak investovat do zdraví a prevence, aby se Evropanům dále prodlužoval život v dobrém zdravotním stavu?

2.4. Solidarita s velmi starými lidmi
Díky stálému prodlužování střední délky života se v našich společnostech výrazně zvyšuje počet velmi starých lidí (80+): +17,1 % v letech 2005 až 2010, +57,1 % v letech 2010 až 2030. Bude jich tedy okolo 34,7 milionu oproti dnešním přibližně 18,8 milionu. Zvýší se podíl osob žijících osamoceně, především žen, neboť ženy častěji ovdoví v důsledku rozdílné délky života obou pohlaví. Výše starobních důchodů žen je znatelně menší než u mužů. Profesní dráha žen je kratší a mzda během aktivního života nižší.

Rodiny samy nebudou s to řešit otázku, jak se o tyto lidi postarat, ať již budou závislí či samostatní. Je pravda, že pokrok, k němuž dochází v oblasti zdravotního stavu současných mladších generací, umožňuje domnívat se, že budoucí velmi staří lidé budou čím dál tím delší dobu samostatní a budou chtít bydlet ve svém domově. Intenzivní péče se bude čím dál více zaměřovat na sklonek života. Přesto bude také více než dnes lidí, kteří budou potřebovat intenzivní péči v důsledku ztráty samostatnosti.

V obou případech bude zapotřebí se o tyto lidi postarat přiměřeným způsobem, což dnes v mnoha zemích zajišťují rodiny, především ženy. Ty se však čím dál více zapojují do pracovního procesu. Kromě toho více dětí žije v dospělosti daleko od rodičů.

Rodiny proto budou muset být podporovány více než dnes. To bude úkolem sociálních služeb a sítí solidarity a péče v rámci místních společenství.

Koordinace vnitrostátních politik sociální ochrany by se měla v roce 2006 rozšířit na dlouhodobou péči o staré lidi. Jak může tato koordinace přispět k řízení demografických změn?

Mělo by se rozlišovat mezi starobními důchody a příspěvky na samostatnost?

Jak školit potřebné pracovníky a nabízet kvalitní pracovní místa v odvětví, v němž jsou mzdy i úroveň kvalifikace často nízké?

Jak zajistit rovnoměrné rozložení péče o staré lidi mezi rodiny, sociální služby a ústavy?

Jak pomáhat rodinám? Jak podporovat místní pečovatelské sítě?

Jak snížit nerovnost mezi muži a ženami při odchodu do důchodu?
Jak k podpoře seniorů využívat nové technologie?


3. ZÁVĚR: JAKOU ROLI MÁ HRÁT UNIE?

Tváří v tvář demografickým změnám by Evropa měla sledovat tři hlavní priority:

· Vrátit se na cestu demografického růstu. Musíme si položit dvě prosté otázky: Jakou prioritu dáváme dětem? Chceme dát rodinám, ať v jakékoli podobě, místo, jež jim v evropské společnosti náleží? Rozhodným uskutečňováním lisabonské agendy (modernizací systémů sociální ochrany, zvyšováním zaměstnanosti žen a starších pracovníků), novými opatřeními na podporu porodnosti a promyšleným využíváním přistěhovalectví může Evropa vytvořit nové příležitosti pro investice, spotřebu a tvorbu bohatství.

· Dbát na rovnováhu mezi generacemi v rozdělení času během celého života, v rozdělování plodů hospodářského růstu a také v rozdělení břemene financování důchodů a zdravotní péče.

· Vytvořit nové přechody mezi etapami života. Mladí lidé se trvale setkávají s obtížemi při zapojení do pracovního procesu. Roste počet "mladých důchodců", kteří si přejí zapojovat se do společenského a hospodářského života. Prodlužuje se doba studií a mladí lidé v aktivním věku chtějí mít čas na své děti. Tento vývoj mění hranice a přechody mezi pracovní aktivitou a nečinností.

Měla by Unie podporovat výměnu zkušeností a pravidelnou, například roční analýzu demografických změn a jejich dopadu na společnosti a všechny související politiky?

Mají finanční nástroje Unie - zejména strukturální fondy - tyto změny více zohledňovat a jak?

Jak by do evropské koordinace politik zaměstnanosti a sociální ochrany mohl být lépe začleněn rozměr demografických změn?

Jak může evropský sociální dialog přispívat k lepšímu řízení demografických změn? Jakou úlohu může hrát občanská společnost a dialog s mladými lidmi?

Jak začlenit rozměr demografických změn do všech vnitřních i vnějších politik Unie?

V červenci 2005 uspořádá Komise konferenci za účasti všech zainteresovaných subjektů, která bude příležitostí k projednání jednotlivých otázek uvedených v této zelené knize. Cílem této konference a zelené knihy je shromáždit osvědčené postupy členských států a jiných zúčastněných subjektů. Tato diskuse by rovněž mohla být přínosem pro Evropskou iniciativu pro mládež, která byla navržena v rámci přezkumu lisabonské strategie v polovině období .


4. JAK SE ÚČASTNIT KONZULTACÍ?

Období konzultace s veřejností začíná 16. března a končí 1. září 2005.

Své odpovědi nám laskavě zasílejte prostřednictvím elektronického odpovědního formuláře, který najdete na internetových stránkách Evropské komise na následující adrese:

http://europa.eu.int/yourvoice/consultations/index_fr.htm.
Všechny údaje o fyzických osobách zůstanou anonymní. Organizace prosíme, aby uvedly svou totožnost.

Byli bychom rádi, kdybyste využili elektronický odpovědní formulář, neboť ten nám v rámci procesu konzultace usnadní zpracování Vašich názorů.

Můžete nám však také zaslat písemný příspěvek na tuto adresu:

Livre vert "Changements démographiques"
DG EMPL/E/1
J-27 01/122
Commission européenne
B-1049 Bruxelles
 

PŘÍLOHA 1
Již několik let přispívají mnohé politiky Společenství k předjímání a řízení demografických změn:

· Evropská strategie zaměstnanosti a politika vzdělávání a odborné přípravy umožnily v posledních letech prosadit politiky a získat zúčastněné subjekty pro boj se školní neúspěšností a zvýšení úrovně počátečního vzdělávání mládeže , ale též pro podporu "aktivního stárnutí", postupné zvyšování průměrného věku odchodu z trhu práce  a zvyšování kvality pracovních míst. I zde zůstává Unie stále daleko od dosažení stanovených cílů.

· Reforma systémů sociální ochrany. Společné cíle reformy důchodových systémů přijaté v roce 2001 vyzývají k zachování mezigenerační solidarity a k udržení rovnováhy mezi důchodci a aktivním obyvatelstvem. Rozšíření koordinace vnitrostátních politik v oblasti zdravotní péče a dlouhodobé péče o seniory umožní rozvoj tohoto přístupu. Evropská strategie sociálního začlenění stanovila cíle pro boj s chudobou dětí a rodin.

· Dodržování zásady rovnosti mužů a žen a její zohlednění ve všech politikách Unie ("gender mainstreaming"). Ke zvyšování míry zaměstnanosti významně přispívají opatření podporující sladění pracovního a soukromého života. Například Evropská rada na zasedání v Barceloně v roce 2002 vyzvala členské státy k rozvoji struktur péče o děti. V rámci sociálního dialogu byly uzavřeny dohody týkající se rodičovské dovolené a práce na částečný úvazek, které byly provedeny prostřednictvím směrnice. Přes tento pokrok nejsou výsledky vždy uspokojivé, o čemž svědčí malé využívání rodičovské dovolené ze strany mužů a přetrvávání překážek, jež omezují přístup žen ke kvalitním pracovním místům.

· Boj s diskriminací. Od roku 2000 se na všechny formy diskriminace v zaměstnání vztahuje právní rámec, který podporuje rozmanitost.

· Hlavní směry hospodářské politiky vyzývají k posílení udržitelnosti růstu snížením veřejného zadlužení a sledováním zdravých politik. Mnohostranný dohled nad prováděním hlavních směrů hospodářské politiky a Paktu o stabilitě a růstu zahrnuje hodnocení udržitelnosti veřejných financí. V rámci Výboru pro hospodářskou politiku byly zahájeny práce na posouzení střednědobých a dlouhodobých hospodářských a rozpočtových dopadů stárnutí obyvatelstva.

· V posledních několika letech se vyvíjí společný přístup v oblasti přistěhovalecké politiky, včetně ekonomického přistěhovalectví.

· Sociální fond jakožto podpůrný nástroj strategie zaměstnanosti a Evropský fond pro regionální rozvoj podporují rozvoj struktur péče o děti a lepší "řízení věku" v podnicích.

· Rámcový program pro výzkum podporuje mnoho projektů souvisejících se stárnutím obyvatelstva a s demografickými změnami, přičemž tyto projekty se týkají zejména klinického výzkumu nemocí spojených s vysokým věkem a jejich důsledků pro systémy zdravotní péče. Rámcový program rovněž umožňuje vypracovávání studií zaměřených na budoucí demografický vývoj v Evropě.
 

Sponzoři

Reklama

práce v čr práce v polsku