Libuše Hédová: Jak pomáhá lidem se zdravotním postižením telefon

Pro literární soutěž „Jak pomáhá telefon (mobil) nevidomým“ bych ráda čtenáře nejprve krátce seznámila s historií mobilních telefonů.

Již během 2. světové války existovaly telefony, které ke své činnosti nepotřebovaly dráty a ačkoli měly pouze omezený rozsah, svůj vojenský účel splňovaly.
Roku 1960 byl ve Švédsku uveden první „automobilový telefon“, s jehož pomocí šlo volat do sítě pevných linek. Pokud chtěl majitel pevné linky zavolat na tento mobil, bylo to značně obtížné, protože musel vědět, jaký vysílač signál z mobilu přenáší. Tento telefon, nazývaný MTA, vážil 40 kg a vypadal spíše jako hromada kovu a drátů než jako něco vzdáleně podobné telefonu.
Za rozšířením mobilních telefonů stojí japonští vědci. Roku 1979 byla v Tokiu spuštěna první plně automatická mobilní síť. Dvacetimilionové město bylo spravováno 23 vysílači. Ačkoli první mobilní telefony vypadaly a vážily jako cihla, do roku 1985 a bylo díky velkému úspěchu pokryto signálem celé Japonsko. Souběžně s ním byly sítě spuštěny i ve Švédsku, Dánsku, Norsku a Finsku a mobilní telefony začaly poměrně rychle vytlačovat radiotelefony. Do roku 2000 se rychle přidala většina světových zemí a tím se pokryla většina zemské souše.
Mobilní telefony se do dnešní doby natolik vyvinuly a rozšířily, že například v České republice je více mobilů než lidí (včetně novorozenců).
Mnozí lidé, zvláště mladí, si nemohou život bez mobilu představit. Moje nevidomá kamarádka má mluvící mobil, který jí vždy vše připomene. Oznamuje čas, může posílat smsky a dovede říci mnoho úkolů. Můj vnuk vlastní mobil, který je na velkolepě technické výši, což se nám starším lidem ani nezdálo a divíme se, jak se může vše do té malé krabičky vejít.
Mobil má také stinné stránky, uživatelé mobilu si necvičí paměť, protože ten jim vše připomene, nebo zazvoní v nejnevhodnější chvíli a často ruší okolí.
Já používám pevnou linku a mobil nevlastním, ale uvažuji o jeho koupi, ačkoli mě rodina od něj zrazuje. Stalo se mi, že jsem se domluvila s přítelkyní na setkání na určitém místě v Olomouci, abych si mohla něco vyřídit na úřadě. Stály jsme obě, každá na jinde, asi půl hodiny, nakonec jsme se nesetkaly a já odešla s nepořízenou domů. Kdybych měla mobil jako ona, tak bychom se domluvily.
Mám ráda přírodu, bydlím blízko Svatého Kopečka skoro pod lesem. Ráda si vyjdu na procházku sama, jen s bílou holí, ačkoli vidím jen trochu - asi na dva metry. U nás v lese znám každou pěšinku od mládí a je mně tam dobře. Les šumí, ptáci zpívají, vzduch vodní jehličím, potůček bublá jako klavírní tóny, všude je klid a mír a vše vybízí k Božímu rozjímání. Je to nejkrásnější a nejlepší relaxace. Na těchto procházkách bych měla mít mmobil pro svou bezpečnost, abych si mohla při náhodném uklouznutí nebo zbloudění přivolat pomoc.

Komentáře k článku
:
:
:
CEEJG:

Sponzoři

Reklama

práce v čr práce v polsku